Není to snad ani pravda, těmto stránkám už za chvilku bude rok! Strašně to letím, a to asi nemusím povídat vám, které máte doma děti a jen sledujete, jak jsou den ode dne větší a šikovnější. Já mám jen kočky, a konkrétně ta starší je teda den ode dne línější a senilnější. I tak ale :-) Chvilku jsem si taky říkala, že bych Vám to naservírovala jako letošní inspiraci, ale ten přestupný rok by jste mi asi nevěřily... ;-) Tak tedy šup na to, ať už vám konečně můžu posílat nové stránky!
Nevím co to, je to asi tím, že stále ještě nemůžu na lyže, zima mi přijde letos nekonečná a těším se strašně na jaro. A tak jsem si při psaní tohoto článku i pěkně zavzpomínala...a těším se ještě víc! :-)
Loni v březnu jsem očividně měla strašnou touhu vyzkoušet tuhle strašnou kapsu. Musím přiznat, že poprvé a naposledy... Co jsem si nadrobila, to jsem si musela sníst, a to rovnou ze dvou stran.
Na Pretty Papers jsme dělali bleskovou PL challenge právě na 29. únor a já jsem ho tenkrát do alba zvěčnila pomocí koláže.
Kromě toho jsem taky poprvé bourala s naším autem. Respektive bourala slečna za mnou, ale do mě. Jak to vypadalo si můžete představit podle obrázku ze záznamu o dopravní nehodě. Jestli ho nemáte v autě, šup vytisknout a dát si ho do přihrádky. Nikdy nevíte, kdy se Vám bude hodit a já jsem za něj tenkrát byla moc vděčná!
Navrhla jsem taky svoje první velikonoční kartičky. Kdo je neulovil loni, má ještě příležitost si je objednat tady. Já z nich vytvořila celé loňské Velikonoce, ale ty už jste (naštěstí) viděli.
O víkendu jsme pak s mamkou byly nakupovat a využily jsme možnosti nechat se v Orsay nalíčit od profesionálek. No, řeknu vám, že tak hrozně bych se nenalíčila ani sama, a to je co říct. Mamka vypadala jak panda s kruhy pod očima, já jako Brežněv... :-) Jinak mám ale zato, že podle poslední fotky jsme celý víkend drželi palce našim sportovcům - biatlon, rychlobruslení a hádám Davis Cup? :-)
Tady je tedy kapsa z druhé strany. Když tak na to koukám, možná to zase takový hrůza nebyla. Při letmém prohledání krabice s protektory jsem ale zjistila, že tuhle kapsu už stejně nevlastním a tak zůstanu u "Áčka"...
V práci jsme slavili MDŽ tak, že nám pozvali psychložku Lauru Janáčkovou, která nám měla poradit, jak se stát "mrchou". Můžu říct, že přednes měla paní docentka skvělý, nicméně obsah asi trochu nebyl pro mě. Nevidím důvod, proč bych měla s mužem manipulovat a ještě se u toho chovat jako mrcha...když chci brilianty, tak mu to prostě řeknu :-D :-D Knihu jsem nicméně dostala i s věnováním: "Pro malou mrchu Dianu, aby se stala větší," takže nevím...
Mnohem víc mě teda oslovila jarně-velikonoční kampaň v Tchibo, a tak jsem si u nich obstarala celou výzdobu včetně rozkošných pastelových zajíčků.
Tuhle holčičku určitě znáte a slyšela jsem, že jí někdy letos taky budete vídat v televizi. Jak jsem říkala na začátku, určitě už vyrostla a bezpečně vím, že by mě už nepoznala. Ta chvilka v knihovně, kterou jsme spolu s Nelinkou strávily, když jsem její mamince Míše předávala nějaké scrapové věci, ale byla moc fajn a je to opravdu vychovaná malá slečna...
Někdy v březnu proběhl také náš kurz Project Life, kde se sešla skvělá parta a holky si vyzkoušely vše tak, aby si doma mohly začít tvořit svoje album. Co tak sleduji různé skupiny na Facebooku, většina už je mnohem aktuálnější než já...to je ta kovářova kobyla :-)
A ta kachna, ta je z dolnopočernické restaurace Léta páně. Každoročně na ní chodíme já i Honza, ale tak nějak už tradičně každý se svou rodinou, dohromady by nás totiž bylo opravdu dost. Kdybyste mě ale chtěly někdy přijet navštívit do Počernic, vezmu vás na ní, protože je bezkonkurenční... :-)
Tak scrapu zdar!
chci na tu kachnu!!
OdpovědětVymazat:-) přijeď, na rybníku jsem ještě nějaký viděla, takže jsme je asi ještě všechny nesežrali :-) :-)
Vymazat