Když dostanete nabídku připravit workshop pro největší hračkářství v republice, tušíte, že tahle akce bude výjimečná. A náročná. Jenže prostě nemůžet říct ne, pokud máte aspoň trochu rádi výzvy a taky děti. Místo volných adventních víkendů vás tedy najednou čeká vymýšlení tématu, plánování, několikerá nedobrovolná návštěva narvaného hračkářství a nakonec "ten den". A protože jste určitě zvědaví, jak to s tím workshopem vlastně bylo, tady je reportáž a fotky.
Poté, co jsme kývli na nabídku, jsme si začali lámat hlavu, co s dětmi vyrábět. Čekala nás poměrně nejasná věková skupina, a tak jsme dumali nad něčím, co děti zvládnou a co je ještě bude bavit a ne nudit.. Naštěstí Míša, coby učitelka a družinářka, má s tvořením s dětmi bohaté zkušenosti a tak vymyslela báječné zaječí visačky. Další výzvou - asi tou největší - bylo odhadnout materiál tak, abychom měly pro všechny dost a nedošel nám třeba v půlce workshopu. Ono totiž plánovat tvoření v obchodě, ve kterém je o adventních víkendech v jednu chvíli třeba 13 000 lidí není jen tak. Nebudu vás napínat, povedlo se a měly jsme opravdu všeho dost.
Dalším oříškem byl transport na místo. Hamleys je v ulici Na Příkopech, v úplném centru Prahy a v pěší zóně. Takže každý rozumný člověk se tomuto místu s vlastním vozem vyhne dalekým obloukem. Měly jsme tedy dvě možnosti - taxi nebo nohy. No, co myslíte, narvaly jsme kufry a tašky a v sobotu kolem 13. hodiny jsme si to štrádovaly obvěšené jako vánoční stromečky přes celý Václavák až do Hamleys.
Když jsme vstoupili do obchodu, spolkl nás dav a vyplivl až v 1. patře. Naštěstí se nás ujala paní manažerka a ukázala nám naše místo pro odpoledne. Bylo sice u hlavního schodiště, nicméně celke stranou hlavního proudu, takže jsem se s Míšou i slyšely. Tedy až do té doby, kdy jsme zjistily, že vedle našeho tvořivého koutku jsou umístěna malá elektronická bicí, které si ten den chělo vyzkoušet snad každé dítě. Za doprovodu činelů jsme si tedy vybalily naše fidlátka, vyfasovali cukroví a upoutávací banner od manažerky a mohly jsme odstartovat.
Pak si tři hodiny nic nepamtujeme :-) Vyřezaly jsme totiž asi milion dvěstě padesát visaček - z čehož největší úspěch měly růžové - ano, klasická vánoční barva a maminky omdlévají :D Vybarvily jsme stejný pošet zajíců - naštěstí ne růžově, i když občas bylo dost těžké malé holčičky přemluvit, aby se vzdaly své oblíbené barvy.
Nezbytnou součástí byly také vánoční čelenky - konečně přišla jejich chvíle :-)
Kromě visaček jsme byly schopné vytvořit i obal na CD pro babičku a stejně tak odlektorovat několik příchozích v angličtině - nikdy byste nevěřily, jakou scrapovou slovní zásobu je ze sebe člověk schopný vydolovat, když je potřeba :-) Náš geograficky nejvzdálenější tvořílek byl až z Jihoafrické republiky.
Do toho jsme taky stíhaly nabízet rodičům, čekajícím na své "zajícující" ratolesti, cukroví. I když nevěřily byste, kolik lidí je schopno projít kolem workshopového stolku, kde se očividně něco tvoří, a nabídnout si vzoreček cukrovíčka prostě jen tak, jak kdybychom tam byly nějaká ochutnávka párků v hypermarketu. Tyhle věci nás stále nepřestávají fascinovat...
Co nás ale naopak těšilo moc, kolik tatínků a starších brášků ochotně pomáhalo svým malým dětem a sourozencům. Starostliví chlapi nás prostě dostávaly, asi to máme jako ženské v genech. A nejen nás, podívejte se na paní na fotce vlevo, úplně roztála :-)
Asi tak půl hodiny před koncem už nám s Míšou oběma celkem třeštila hlava, takže pochodujícího bubnujícícho méďu alá hradní stráž, který se k nám blížil z "britského" koutku, jsme bez skrupulí odveleli do oddělení puzzlí, které bylo přesně na druhém konci patra. Jestli trefí zpátky domů nás moc nezajímalo, spíš jsme doufaly, že ne, nebo mu dřív dojdou baterky...
Když "padla", zavřely jsme se do zázemí Hamleys, zjistily jsme, že jsme 3 hodiny nepily a nejedly. A že jsme v podstatě ani nestihly nic vyfotit. Nicméně, měly jsme i publikum z vlastních řad, kterému tímto děkujeme za fotky a podporu - duševní i fyzickou.
Co dodat, workshop v Hamleys byl opravdu výjimečný! Nakonec, není přece nic hezčího, než vidět nadšené děti, které navíc stojí o to, něco si vytvořit. A vy jim to můžete zprostředkovat! My dvě s Míšou už jsme se dávno vzpamatovaly a už se zase těšíme na jaro, konkrétně na březen, protože to je v Hamleys měsíc tvoření. A to by bylo, abychom u toho nebyly taky! :-)
Tak zajícům zdar!
Žádné komentáře:
Okomentovat