LAYOUT: Sibyla aneb VIP zážitek

Nejsme nějak přehnaně kulturní rodina, ale do divadla chodíme rádi. Poslední dobou ale tak nějak každý zvlášť, takže když mi mamka volala, že má dva lístky na premiéru muzikálu Sibyla, královna ze Sáby, zavánělo to dámskou jízdou. A na to se prostě nedalo říci ne. Takže hoďte se do gala, tady je moje VIP třicítka.

Asi nikdy jsem nebyla na premiéře nějakého představení. A tak mě dost překvapilo, že když jsme se na podpatcích doklopýtaly před pražskou Hybernii, vypadalo to jako na předávání Oscarů. Jen v takovém menším, českém podání.

Nechyběl červený koberec, šampaňské, blesky fotoaparátů, jejichž majitelé ale moc dobře rozeznali, kdo bude nejlíp prodávat zítřejší vydání Blesku. Takže přesto, že jsme se s mamkou tvářily minimálně jako Merilyn Monroe a Audrey Hepburn, nacvičovaly, jaká póza nám nejvíc protáhne nohy a zúží pas, prošly jsme po koberci jediného stisku spouště. Na duhou stranu jsem se nemusela bát, že zítra bude na stáncích titulní strana o tom, že tyhle šaty už jsem měla na maturitu, do tanečních i na státnice.

Poté, co jsme se dostaly dovnitř, jsme zjistily, že šampaňské už dávno není, zato počet ovíněných "celebrit" směrem od vstupních dveří k baru rapidně roste. Musím říci, že to vypadalo trochu jako mejdan na střední a na ten už jsme s mamkou dost velký. 

Každopádně když jsem se zastavila a chvíli pozorovala dění kolem, zase mi jednou došlo, jak těžký musí být život hereček, zpěvaček, tanečnic a vítězek soutěží krásy, kdy v podstatě každý jen čeká na jejich přešlap, na to, až budou mít rtěnku na zubech, oko na punčoše nebo střevíčky z loňské kolekce. A jaké to je, když vám jako ženské ubývají roky a přibývají vrásky a na vaše místo se tlačí miliony dalších mladších a drzejších, zatímco vy přemýšlíte, jestli si troufnete jít na další casting na "dceru" nebo spíš už zkusíte "matku" nebo "babičku". A to všechno mi proudilo hlavou sledujíce přehlídku celebrit, které úplně stejně jako my nacvičovaly zeštíhlující pózy, ale na rozdíl od nás smrtelně váženě, protože je někdo opravdu na tom koberci fotit bude. Ale vůbec, vůbec jsem jim to nezáviděla.

A jaké bylo představení. No... Ačkoliv se snažím svůj PL psát velmi upřímně, musím přiznat, že jsem neměla to srdce, napsat do journalingu, že to byl totální propadák. Pěvecké výkony jako takové byly v pořádku, kromě Jirky Zonygy, který by se měl vrátit k náklaďáku (anebo aspoň k táboráku). Dan Hůlka sice stárne, ale zpívá stále skvěle, a Eva Burešová v roli Sibyly nezklamala. To, že dohromady vypadali spíš jak strejda s neteří, spíš než párek milenců, jim budiž odpuštěno. Potenciál příběhu ale nebyl využit ani z poloviny a vsuvka se striptéry alá Chippendayles tomu nepřidala, protože chlápci v blyštivých oblečcích starověký příběh fakt nespasí. Představení nemělo ani jedinou výraznou písničku, kterou bych si zpívala cestou domů, tak jako tomu bývalo u Drákuly, Jesus Christ, Johanky z Arku nebo Hamleta. Omlouvám se všem milovníkům muzikálu a vím, že mě už asi na premiéru žádného nikdo nikdy nepozve, ale musela jsem to napsat.

Každopádně, když jsem o přestávce přemýšlela, jestli vydržím ještě druhou půlku (spíš kvůli mamce), zaslechla jsem: "Tak dobrý muzikál už jsem dlouho neviděla..." Takže nevím. Možná jsou muzikály stále stejné, jen já jsem vyrostla v příliš kritického diváka, který to v půlce klidně zabalí, protože už nemá čas na to, ztrácet někde čas. Anebo nám vážně chybělo to šampaňský.

Nic to ale nemění na tom, že my jsme se s mamkou bavily. Jen tak nějak svým způsobem, a to je nejlepší. A stránka, kterou jsem si vyrobila do alba, na tu jsem taky pyšná.

POUŽITÝ MATERIÁL

• papíry - My Story (My Mind's Eye) a Bella Rouge (Pink Paisley)
• papírové výseky, chipboardy - My Story (My Mind's Eye)
• samolepicí pěnová písmenka - Thickers (American Crafts)

Co jste viděli vy v poslední době a jak se vám to líbilo? Přesvědčte mě, že má ještě cenu na muzikály chodit... Nebo ne?