Zatímco ostatní už finišují, já stále nemám napečeno, uklizeno ani nakoupeno, o stromečku nemluvě. Je tu totiž něco, co mi zaplnilo v podstatě celý advent a co vám chci dnes ukázat. Zhruba v půlce listopadu se mi totiž ozvala Lucie, slečna, která kdysi kdesi viděla moje minialbum, a napadlo jí, že s fotkami z její letošní svatby by to byl úžasný dárek pro rodiče k Vánocům. Jak jde o svatební věci, do toho já jdu vždy po hlavě, a tak můj Honzík sice dostaneobligátní ponožky a na kapra ho pošlu k mamince, ale já jsem naprosto vyscrapovaná na rok dopředu. A s výsledkem spokojená. Moc.
Samozřejmě dělat svatební album pro někoho druhého je vždy obrovský závazek, takže jsem zodpovědně vybírala papíry i doplňky. Na druhou stranu - a pokud tvoříte, určitě to znáte - není vždy zrovna po ruce a k dispozici to, co byste potřebovaly, a tak si člověk musí vystačit s tím, co má a nemyslet na to, co by měl, kdyby bydlel v Americe a měl by za barákem hobby market.
I tak jsem ale pro albíčka udělala maximum - zrušila večerní divadlo, jela dvakrát přes celé město pro jeden konkrétní chipboard nebo koupila o celou kolekci papírů víc, jen proto, že mi chyběl proužek ve stejné barvě. Za poslední týden jsem naspala minimum hodin a v práci myslela na to, co v noci kam budu lepit. A i tenhle článek píšu v 2:29, kdy jsem alba slavnostně uložila do krabiček a jsem tak zvědavá, co na ně zítra řekne Lucka, že jsem nemohla usnout a musela vám o tom aspoň napsat.
Spolupráce s Luckou byla vůbec skvělá. Poslala mi spoustu fotek, které jsem pak jen různě zmenšovala a kolážovala. Ale jinak mi nechala absolutně volnou ruku, což je samozřejmě malé vítězství. Během tvoření jsem jí párkrát poslala náhled, abych si byla jistá, že se ubírám tím správným směrem. A Lucka mi to vždy potvrdila...
Jinak, jak jste si asi všimli, album je plné interaktivních prvků, díky kterým se do něj vešlo o mnoho víc fotek, než Lucka doufala. V dalších příspěvcích vám tyhle hýblátka ukážu podrobněji, tak, abyste je mohly použít do svých projektů. Ale nejdřív aspoň ten stromeček bych si chtěla ozdobit a dát si malé scrapové prázdniny... Věřím, že mi to odpustíte a stejně myslím, že mi to zas tak dlouho nevydrží...
A jinak, když už se lepíte s takovou nádherou, bylo by škoda jí předat v igelitce. A tak jsem objevila v NANU-NANA krásné a celkem střídmé vánoční krabičky, do kterých se albíčka vejdou tip ťop.
Já nevím, možná je to blbý to tu takhle psát, ale jsem na ta alba opravdu hrdá. A chtěla bych být třeba prskavka na vánočním stromečku u Lucčiných a Honzových rodičů, až si budou rozbalovat dárečky, protože by mě vážně zajímalo, jak se budou albíčka líbit jim.
Tak ať najdete pod stromečkem minimálně podobné překvapení Vám přeje
mooooc krásné, Di!
OdpovědětVymazat.... sem přestala dýchat..... nádherné!!!!
OdpovědětVymazatluxusní.
OdpovědětVymazatTy jsou krásná ... a teď s odstupem času by jsi mohla napsat, jak to dopadlo pod stromečkem .... nádherný dárek.
OdpovědětVymazat