"Jedeš taky do Liberce?", zeptal se mě čas od času někdo. A když otázky byly stále častější, začala jsem tak nějak pomalu tušit, že scrapový kurz v Liberci je asi něco jako pouť do Mekky, a tudíž by tam měl člověk aspoň jednou za život zavítat. A tak jsem do Liberce letos jela. Poprvé a hned jako lektorka. Skoro všichni znají Dianka Kreativity, ale tady jsem se měla poprvé zhmotnit, a tak to byla pro mě trochu challenge a cítila jsem ohromný závazek, abych nikoho nezklamala. Navíc, jak jsem vůbec nevěděla, co čekat a co si s sebou vzít, dvakrát jsem vyjela na sever a dvakrát se vracela domů - jednou pro PL album, na jehož absenci jsem naštěstí přišla 200 m za barákem. Po druhé pro ukázkové album na workshop. To od Brandýsa, což bylo malinko bolestnější. Původně jsem taky nabízela odvoz pro některou z účastnic, nakonec jsem ale byla ráda, že jedu sama, protože jsem měla jednu malinkatou tašku oblečení a plný kufr scrapu.
O tom, jak jsem málem nenašla ubytování se tu dlouze rozepisovat nebudu. Nakonec jsem zdárně vplula do jídelny Hostelu pod Ještědem, kde se na stolech mezi houbovou omáčkou už dávno listovalo alby a prohlížely se stránky, které normálně obdivujeme jen z obrázků na Facebooku. Jestli jsem si myslela, že po večeři si chvilku popovídáme a půjdeme spát nebo si zahrajeme karty, tak to jsem se mýlila. Jen co se sklidil poslední talíř, rozdělalo se vínko a taky scrapbookový arsenál. V půl deváté večer se pod Ještědem začalo seriózně scrapovat a já si poprvé uvědomila ten fakt, že tady se to smí, že to nikomu nepřijde divný a že jsem teď na 4 dny zavřená dohromady s 20 dalšími ženami se stejnou úchylkou. A tak jsem vyložila kufr, našla si místečko v rohu a ten večer vzniklo moje první vánoční přáníčko.
A tak to vlastně pokračovalo dál, v pátek hned po snídani začaly workshopy - s Iriskou se dělal rámeček a s Markét krabička, všechno jelo samozřejmě ve vánočním duchu. My dvě s Didi jsme prozatím měly volno, a tak jsem mohla doladit poslední detaily pro sobotní workshop. Didi měla zase plné ruce práce se svým lokálním scrap-obchůdkem, do kterého jsme se co pět minut dobývaly, protože jsme zjistily, že nám chybí to, nebo tamto, že sousedka používá při tvoření tohle a to my chceme taky, a nebo jsme prostě chodily jen na čumendu. A teď lžu, protože když už člověk jednou vkročil do kouska toho papírového ráje, který nám Didi transportovala až ze Znojma, tak neodešel s prázdnou. A jestli si někdo myslel, že na to vyzraje tak, že si vezme jenom stovku... Ne, ne vždycky se našla nějaká dobrá duše, která mu pár korun na ty další enamelky / výseky / papíry / razítka / šablony půjčila...anebo se jelo na dluh.
V sobotu jsme Irenu a Markétu vystřídaly a ženy si s Didi vyrobily vánoční přáníčka a já jsem jejich scrapové umění obohatila o výrobu skládaného minialbíčka. Kromě workshopů musím zmínit taky Project Life koutek Jany, Monči a Alonky, které doháněly skluz a makaly na svých albech jak fretky. A měly jsme i několik kulturních zážitků - část z nás na koncertě Kryštof a část na ubytovně, kde mělo premiéru rádio Pretty Papers a já jsem si splnila svůj dětský sen a zahrála si na dýdžeje.
Na pokojích se pak povídalo až do ranních hodin, trochu mi to připomínalo dětské tábory. A když jsem si v neděli balila věci, docela mě pobavilo, že jsem si nabalila pohorky a běžecké boty s tím, že určitě půjdeme na nějaký výlet. Nikdy by mě totiž nenapadlo, že bychom vážně vydržely nepřetržitě scrapovat, nebo se aspoň o tvoření bavit, celých 72 hodin!!! A ono jo! Rozloučením s 12. scrapbookovým srazem byla tombola. A víte co, já už nebudu psát, protože i když jsem se snažila to popsat co nejlíp, tohle je prostě něco, co musíte zažít. Takže koukněte se na následující video, které mnohem lépe než jakákoliv reportáž ilustruje jak jsme se měli scrapiózně. A příště v něm doufám budete hrát taky! :-)
Tak děvčata z Liberce, nejen vám krásné Vánoce... :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat