Protože nejen v metropoli chtějí ženy tvořit, ale ne každá si může dovolit odběhnout od mateřských povinností až do centra Prahy, uspořádala jsem ve spolupráci s mateřským centrem Malina v Libčicích nad Vltavou kurz přáníčkování. A protože to bylo super a já jsem stále plná dojmů, přináším Vám krátkou reportáž z našeho tvoření, který proběhl 8.října.
S Janou z MC Malina jsme se na kurzu domlouvaly už začátkem léta, ale shodly jsme se, že počkáme, až se maminky vrátí z dovolených a zajedou se do kolejí běžného školního a školkového roku a budou mít chuť se po záříjovém shonu trochu odreagovat. A měly jsme pravdu, o kurz zájem byl a netrvalo dlouho a byl plně obsazený.
Ve čtvrtek odpoledne jsem tedy sbalila věci a vyrazila do Libčic. Přesun byl trochu o nervy nejen proto, že jsem jela skrz Prahu v největší odpolední špičce. Na cestě jsem poprvé otestovala tunel Blanka (a je to bezva!), vycouvala do zatáčky do 12% kopce bez zpětného zrcátka (to už tak bezva není...), nepřejela jednu veverku (chráníme zvířata) a projela dvě jednosměrky (opačným směrem). Nicméně kousek před 17.hod jsem zabrzdila před kulturním domem v Libčicích, ve kterém má MC Malina vyhrazený prostor v podobě jedné místnůstky. Ale nám naprosto stačila!
Jana už na mě čekala a když viděla můj narvaný kufr, asi pochopila, proč jsem jí na SMS: "Pojedeš k nám vlakem?", napsala jen smajlíka. S pomocí jejího manžela a dvou roztomilých dětí jsme vše odexpedovaly dovnitř, připravily stoly, čaj, občerstvení a dámy se pomalu začaly trousit. V 17:35 dorazily i poslední kousky a já říkám, že nás bylo nás krásných 7,5, protože Sáře, jakožto historicky nejmladší účastnici kurzu bylo teprve 10 let.
Nu, a pak už to znáte z předchozích reportáží. Nejprve moje povídání. Protože dámy byly veskrze začátečnice, pověděly jsme si jak na řezačku a Big Shot, co použít na lepení papírů a čím spíš přilepit ozdůbku. Jak razítkovat se silikonovým razítkem a k čemu si koupit akrylový bloček a tak dál a tak podobně.
A pak už došlo na vlastní tvoření. Holky se rozplývaly nad papíry a nemohly si vybrat. Tuhle fázi vždycky miluju, protože nastane téměř 100% na všech kurzech. A já ty pocity plně chápu.
Při tvoření se občas zamyšleně mračily, to když nevěděly, jestli tu růžičku dát sem nebo sem, jestli ještě nepřidat nějakou ozdobu nebo jak sakra vypadá ten "sendvič" při embossování na Big Shotu...
...ale když se jim pod rukama vyklubalo jejich první vlastnoruční přání, bylo vidět jisté uspokojení a úsměvy. Široké úsměvy.
A abych Vás o ty úsměvy neochudila, tady je naše libčická výstavka. Schválně, tiply byste, že předlohou pro všechna přáníčka byl jeden společný vzor? :-)
Takže milé libčické dámy - Aničko, Katko, Báro, Maruško, Hanko, Katko, Sáro a Jano. Děkuji Vám za úžasný večer strávený ve Vaší společnosti a těším se doufám na viděnou.
A s Vámi taky, třeba na dalším kurzu na výrobu minialbíčka nebo vánočního přáníčkování. Přehled všech kurzů najdete tady!
Žádné komentáře:
Okomentovat